AAR Skřičková — vše pro proktologii

Léčba částečně chirurgická

Skleroterapie. První pokusy prováděl už J. Morgan v roce 1869. V současné době se používá Gabrielova stříkačka a jehla. 5% roztok fenolového oleje se vstřikuje orálně od linea dentata submukózně, k bazi každého uzlu. Výsledkem je aseptický zánět a později fixace mukózy. Podobný efekt mohou mít i jiné sklerotizující látky. Celá procedura musí být bezbolestná. Bolestivý tlak bývá způsoben aplikací příliš do hloubky nebo nedostatečně daleko od linea dentata. Skleroterapie je metodou první volby u drobných uzlů, zejména krvácejících, bez mukózního prolapsu.

• Fotokoagulace (léčba světelným paprskem). Tuto metodu publikoval Neiger, který adaptoval infračervený koagulátor k léčbě hemoroidů. Infračervený paprsek způsobuje tkáňovou desgtrukci zahřátím na 60–70 °C. Zasažená tkáň reaguje podobně jako po elastické ligatuře. Samotná fotokoagulace je vhodná k ošetření drobných (reziduálních) uzlů po elastické ligatuře, k sanaci drobných krvácení a jako doplňková metoda elastické ligatury (rychlejší nekróza uzlů).
• Elastická Barronova ligatura (zaškrcení uzlů). Principem metody je nekróza a ztráta zaškrcené tkáně, ulcerace a tím fixace mukózy. Malý, pevný, gumový kroužek je aplikován pevně na krček uzlu ve vzdálenosti 1 až 1,5 cm nad linea dentata. Během několika dní dojde k nekrotizaci a vzniku ulceriformního defektu. Do 3 týdnů dojde k epitelizaci defektu. Nejužívanější je zjednodušená verze McGivneyova aplikatoru. Z důvodů hygienicko-etických, zejména při větším počtu pacientů v proktologické ambualnci, je vhodné použití jednorázových anoskopů dostatečného průměru (23 mm) z důvodů bezpečně a snadné aplikace ligatur. Pacient nemusí být vyprázdněn, i když je vhodné, aby v den aplikace byl po stolici. Aplikace je velmi přehledná a bezpečná v genupektorální poloze na speciálním proktologickém stole. Anoskop zavedeme asi 6 cm do análního kanálu, vytáhmene mandrén(zavaděč) a povytáhneme anoskop do úrovně asi 1 cm nad linea dentata. Asistence drží anoskop v požadované pozici, zatímco my uchopíme klíšťkami uzel a aplikujeme gumový kroužek. Nasazení kroužku je možno provést i bez nutné asistence, a to s pomocí podtlakového aplikátoru. Nejčastější komplikací po aplikaci elastické ligatury je bolest. Ta je způsobena buď aplikací ligatury příliš blízko linea dentata, nebo příliš masívní ligací. Uvádí se, že baze ligovaného uzlu má být nejméně 1 cm nad linea dentata, raději několik mm výše. V originálním Barronově doporučení se hovoří o ligaci jediného uzlu a opakování po 3 týdnech. Použití fotokoagulace k bazi uzlu urychlí tvorbu nekrózy. Někdy mají pacienti mírné bolesti, I když je ligatura aplikována na správném místě. Je-li bolest nesnesitelná, je někdy nutné kroužek odstranit. Větší krvácení je velmi vzácné a projevuje se v promilových incidencích. Mnoho prací zdůrazňuje, že elastická ligatura je metodou první volby u hemoroidů II. stupně. Z dlouhodobých statistik vyplývá, že 70 % pacientů je po jediné kůře definitivně zbaveno příznaků a 5–7 % vyžaduje operaci. U ostatních jejich stav vyřeší další ligace či kombinace s jinými konzervativními či semiinvazivními terapeutickými postupy. Reziduální kožní rugy, pokud dělají potíže, je možno odstranit v místní anestgezii ambulantně. Barron sám původně doporučoval kombinovat ligaci s kryoterapií. V současnosti je elastická ligatura hemoroidů nejrozšířenější metodou. Z výhod vyniká zejména bezbolestné ambulantní provedení a odpadá pracovní neschopnost pacientů. elastickou ligaturou jdou řešit i uzly III. stupně a dokonce i tzv.